AUTOPOIESIS a OPERACIONÁLNÍ UZAVŘENOST jsou VĚDECKÉ objevy, které velice úzce souvisí. Autopoiesis prvně definoval chilský vědec, molekulární biolog HUMBERTO MATURANA již v sedmdesátých letech 20.století, jako vysvětlení, že živý organizmus (buňka) se organizuje a udržuje sám. Z jeho objevů vycházel i německý sociolog NICLAS LUHMANN při definování své teorie ŽIVÝCH SYSTÉMŮ.

Co si ovšem pod těmito vědeckými poznatky představit?

AUTOPOIESIS (samoutvářející) v reálu znamená, že KAŽDÝ živý systém (buňka, člověk a dokonce i skupina lidí) má své hranice, ve kterých si žije svým vlastním životem. Jen ON SÁM rozhoduje o tom, jaký vnější vliv (informaci, podnět...) přijme za svůj. Navíc tuto skutečnost ještě komplikuje OPERACIONÁLNÍ UZAVŘENOST, která ve spojení s AUTOPOIESIS zařídí, že každá informace, která do živého systému vstupuje (učení,příkaz...) je konfrontována s tím, co již živý systém zná (zažil, naučil se...), a na základě těchto zkušeností je živému systému "přeložena" - INTERPRETOVÁNA. A tato interpretace již probíhá v JAZYCE PŘÍJEMCE, který se vyvíjel spolu s příjemcem, a tudíž některá SLOVA mají ODLIŠNÝ VÝZNAM, než jaká mají pro ZADAVATELE.

Kdy se to nejčastěji projevuje?

Každý z nás zažil situaci, kdy svému kolegovi, partnerovi, dítěti zadával nějaký úkol. Pro nás jako zadavatele bylo vše srozumitelné, ale kupodivu výsledek, se kterým za námi realizátor požadavku přišel, byl výrazně ODLIŠNÝ.

"Jak to? Vždyť jsem to vysvětloval? Je ten člověk úplně tupý?"

Za tohle všechno mohou naše známé AUTOPOIESIS a OPERACIONÁLNÍ UZAVŘENOST. Díky tomu se tak často stává, že TRADIČNÍ způsoby zvedání výkonu či změn chování lidí, jakými je poradenství, vzdělávání či direktiva, jsou NEÚČINNÉ.

A to je důvod, proč je mnohem efektivnější pracovat s lidmi za pomoci KOUČOVÁNÍ, které stojí principiálně na podněcování myšlení řešitele, tím je řešení tvořeno UVNITŘ živého systému v JEHO VLASTNÍM jazyce. SYSTEMICKÝ KOUČINK jde ještě dál. Navíc ještě dokáže vzniklé řešení REFLEKTOVAT a porovnávat se vstupním zadáním. Na základě takové reflexe pak VSTUPNÍ zadání DOPŘESŇOVAT tak, aby nakonec zadání bylo PŘEINTERPRETOVÁNO (přeloženo) do jazyka řešitele a pro něho 100% srozumitelné. Díky tomu je VÝSTUP, na co si řešitel přišel SÁM, jím na 100% AKCEPTOVÁNO jako závěr vytvořený JEHO živým systémem. Realizace toho VLASTNÍHO výstupu je pak výrazně snazší, rychlejší a tím i EFEKTIVNĚJŠÍ!